Tvořivá dramatika

Kroužek "Tvořivé dramatiky"

aneb „dramatická výchova“ zatím nevešla do povědomí veřejnosti v celé své bohatosti a bývá často chápána jako jen hraní s loutkami nebo mechanická dramatizace jednoduchého příběhu, kde děti napodobují např. nějaké zvířátko a chovají se podle toho, jak jim učitelka poradí.
Nyní sáhněme do svých „předškolních“ vzpomínek…, kdo z Vás, stejně jako já, utíkal, skákal nebo se dokonce plížil ve zvířecí čepičce k Boudě budce, zaťukal a ptal se: „Kdo v tobě přebývá?“ 

Dnes by se zevnitř ozvalo: „Tak tohle určitě není dramatická výchova!“

Odpověď na otázku, co dramatická výchova JE, lze nalézt v následujícím citátu: „Hraješ slepého člověka. To není ono. Zkus zavřít oči a najít východ z této místnosti. Vzpomeň si, jak ti bylo, vzpomeň si na své pocity, na své pohyby a zkus to znovu zahrát. A uvědom si také, co to znamená být slepý.“

Dramatická výchova tedy zkoumá lidský svět, a to skrze dramatické postupy, převážně dramatické hry a improvizace, v nichž děti vstupují do rolí různých postav a rozehrávají fiktivní děje. Tím se rozvíjí jejich schopnost vcítit se do druhého člověka, nahlížet na problémy z různých úhlů, zkoumat možná řešení, rozhodovat se a jednat v běžných i méně běžných situacích, dobírat se základní hierarchie hodnot a určitých postojů.

O vnitřních problémech lidských bytostí a správných řešeních jejich nesnází v každé společnosti se děti mohou dozvědět hlavně v dětské literatuře, z níž děti nejvíce obohatí POHÁDKY. Jejich příběhy nabízejí mnoho důležitých témat a zajímavých situací k prozkoumání.

Třeba taková „Perníková chaloupka“: Děti si v rolích Jeníčka a Mařenky během svého bloudění lesem uvědomují, jak je fajn, že mají sourozence, o kterého se mohou opřít, když je jim smutno. Při setkání s ježibabou stojí tváří v tvář přetvářce a nesmírné krutosti, vnímají nebezpečí, úzkost a strach. Nakonec v sobě objeví odvahu, důvtip a sílu překonávat překážky a společně vítězí nad zlem. Spravedlnosti bylo učiněno zadost. A co je Jeníčkovi a Mařence tou největší odměnou? Tatínkova náruč – rodičovská láska a teplo domova. Domova, ve kterém čeká jejich utrápený tatínek na odpuštění…

Náš kroužek „dramaťáku“ bude tedy plný pohádek a dětských příběhů, na jejichž problematiku pohlédnou děti vlastníma očima, samostatně vyhledají nejlepší způsoby řešení a hlouběji tak pochopí jejich smysl a poselství. Na této cestě ale získají ještě mnohem více, zkušenosti pro život a vědomí vlastní hodnoty.

Na konci cesty uvidíme, jestli dojdeme až k oné třešničce na dortu, … tedy ke ztvárnění společných výsledků na prknech, která znamenají svět 

A závěrem malé poselství od Václava Čtvrtka pro nás všechny:
„Já chci ve svých pohádkách povědět, že člověk nemá nikdy žádnou situaci pokládat za neřešitelnou. Pohádkový příběh proběhne leckdy zdánlivě snadno, protože v pohádce je možné všecko, jenže síly zla, proti kterým bojuje dobro, jsou tu ještě větší a zřetelnější než v životě. Proto bych chtěl, aby lidi, čtouce pohádky, se tou četbou posilovali pro nepohádkový život.“