Výtvarný kroužek

Hlavním cílem kroužku je odstranit u dětí obavy z toho, že „něco“ nedokážou nakreslit. Pochopitelně, že sledujeme rozvoj estetična, poznávání uměleckých děl, držení tužky apod., ale prvořadé je zvýšit sebevědomí v oblasti výtvarného vyjádření se. Proč? Většinou děti na začátku první třídy počítají a mají mnoho informací, ale právě obavy z nezdaru při kreslení je brzdí. Vědí, kolik je 6, ale nakreslit 6 kytiček, je pro někoho obtížný úkol. Někdy raději nenakreslí nic. Proto v našem kroužku zařazujeme co nejvíce neobvyklých „kresleníček“. Jsou to vlastně takové etudky, kde hlavní pozornost nevěnujeme výsledku, ale tomu, aby si dítě dokázalo svou kresbu obhájit. Obhájit sám před sebou, že sice ten kocour vypadá spíše jako mrkev, ale zase má krásné vousky. V tomto procesu využíváme artefiletiku. Principem hodnocení není, jak se nám to líbí, ale poznání, že přesto, že jsme stejní, stejní vlastně nejsme. To je patrné nejen z podoby, ale právě z odhalování svého „JÁ“. A to probíhá i zde. „Který kocour je podle tebe mladý? Který je asi lumpačisko? Kterého bys chtěl domů?“ to jsou otázky, při kterých dítě dokáže ocenit i kresby, které by jinak mohl hodnotit za nepovedené. A autor jen kvete. Vždyť právě jemu se podařil ten nejkrásnější kocouří ocásek ze všech! Tak tedy sláva artefiletice a díky profesoru Slavíkovi, který ji přednášel tak, že na ní nedáme dopustit. A hlavně díky za to, že moldánky se nenatahují, ani když kreslíme šest postav na koni a ještě s mečem v ruce!!!

Příklad našich kresleníček: Pan Modrásek jde na procházku se psem. Jakého psa má ani nevidím, tak to nechám na vás. Ale nezapomeňte nakreslit panu Modráskovi klobouk. Bez něho nikdy ven nechodí. A taky přemýšlejte, jaké jméno by mohl mít ten jeho pejsek.